Pojďte si s námi udělat gastronomický výlet do minulosti, během kterého se dozvíte, jaká jídla se nejčastěji „servírovala“ v době středověku. Možná vás překvapí, že mnohá z těchto jídel byla chutná a na talířích se objevují i v 21. století.
Ze všeho nejdříve je nutno podotknout to, že existuje rozdíl mezi raným a vrcholným středověkem, přičemž nejvíce zpráv máme z vrcholného středověku (12. až 15. století). Tam se rozhodně nejedlo tak chudě, jak se obecně soudí. Podle dostupných informací se až do Třicetileté války hlavní jídlo skládalo celkem ze tří chodů – polévky, hrachu či krup, chleba a masa. Obecně se dá dokonce říct, že už ve středověku se formovala tradiční česká kuchyně. Jaké potraviny byly tedy během vrcholného středověku běžné a vydržely až dodnes?
Zajímavost: Naši předkové jedli na rozdíl od většiny z nás pouze dvakrát denně, avšak konzumovali především čerstvé potraviny lokálního původu.
Chléb: Byl nejvýznamnější složkou
Základem středověké kuchyně bylo obilí a luštěniny. Nejčastěji se pěstovalo žito. Později i pšenice, která byla určená spíše šlechticům. Na středověkém stole se objevoval tmavý chléb i nekynuté placky, přičemž chléb se nejedl čerstvý, ale spíše okoralý nebo ztvrdlý. Na stolech bohatších lidí se konzumoval bílý chléb z jemnější mouky. Lidé žijící ve středověku neznali knedlíky ani rýži, a tak jedli chleba často jako přílohu k masu. Což se ostatně zachovalo i u nás. Chleba s řízkem je stále evergreenem českých turistů.
Koláče: Pekly se medové a makové
Ve středověku se běžně peklo pečivo s medem, tvarohem, ovocem či lesními plodinami. V dnešní době bychom takové pečivo označili jako koláč, i když se často současným koláčům příliš nepodobal. Přesto se ve středověku pekly medové nebo makové „koláče“, které hrály i obřadní roli při svatbách. Tradice svatebních koláčků nám zůstala, ať už jsou to koláče makové, tvarohové, ořechové nebo třeba povidlové.
Zajímavost: Pečení koláčů bylo výdobytkem i Holandska. Už ve 13. století se objevují písemné zmínky o jakémsi koláči označovaném jako „vlade“. O tři století později se toto slovo v některých oblastech změnilo na „vlae“, „vlaai“ a „vla“. V západní části Nizozemska se pak názvem „vla“ začal označovat lahodný dezert z čerstvého mléka a říká se mu tak dodnes. Holandský mléčný dezert Vla je nově k dostání v různých příchutích také na českém trhu.
Mléčné produkty: Mléko či máslo nebylo pro každého
Když už jsme zmínili mléčný dezert Vla, podívejme se, jak to bylo ve středověku obecně s mléčnými produkty. Sýrové pochoutky se ve středověku považovaly spíše za prosté jídlo. Čerstvé mléko či máslo byly naopak výdobytkem movitějších. Chudí máslo často stloukali, avšak poté ho prodávali panstvu. Oblíbená, ale pro chudší lidi dost slavnostní jídlo, byla mléčná kaše. Na rozdíl od nás však předkové mléčnou kaši obvykle ničím nesladili.
Maso: Nejvíce se jedlo vepřové, hovězí a zvěřina
Ve středověku se nejčastěji jedlo vepřové maso, hovězí a zvěřina. Drůbež se konzumovala jenom výjimečně. I když v dnešní době se maso (podobně jako například kvalitní sýry) považuje za jídlo pro „bohatší“, ve středověku konzumovali maso nejen movití, ale i chudí. Nicméně běžná čeládka v podstatně menším množství.
Zajímavost: Ve středověku se k masu přidával běžně med a cukr. Obě tyto ingredience byly našimi předky považovány za koření.
Pivo: Ve středověku se běžně pilo
Českým národem oblíbený nápoj – pivo – se běžně pilo už ve středověku. Předtím to byla medovina, ale ve středověku už takové množství medu nebylo, proto se medovina stala dražší a vzácnější. Naproti tomu svůj pivovar měla každá vrchnost a vařila i pro svou čeládku. Obvykle byly k dispozici celkem tři druhy piva. Tehdy se pivní nápoj vařil především z pšenice, méně častý byl ležák z ječmene. Chmel se tehdy nepoužíval.
Zajímavost: Ve středověku byly velmi oblíbené polévky z piva. Přičemž pivní polévky a řada dalších receptů s pivem se objevuje i dnešní době. Holt jsme pivní národ!
