ETIKETA má odhalit, jaká POTRAVINA je kvalitní a jakou NEBRAT. Má to ale HÁČEK…

v GASTROLIFESTYLE

Chcete přinést z obchodu domů jen ty nejkvalitnější potraviny? Pak byste neměli podcenit čtení etiket. Rozdíly ve složení jednotlivých produktů mohou totiž být mnohdy až propastné. Jak se dá z údajů na obalech výrobků poznat, zda nás, spotřebitele, výrobce nevodí za nos?

Údaje na etikách potravin musejí být pravdivé a nesmějí zákazníky klamat ve složení potraviny, jejím původu, vlastnostech, způsobu výroby, trvanlivosti či množství. Ale pozor! Například v případě potravin označených jako raw řada výrobců své spotřebitele klame. „V české ani evropské legislativě není ustálené, co přesně raw znamená, takže na to výrobci velice často hřeší. Často tak označují produkty, které jsou sice vyrobeny za nízké teploty, ale ze surovin, které byly tepelně zpracované – a to jaksi ztrácí pointu. Kromě nekvalitních ořechů, které mnohdy ani raw nejsou, jsou na trhu třeba tyčinky obsahující nekvalitní datlový základ,“ vysvětluje zakladatelka společnosti Lifefood Tereza Havrlandová.

Co lze beztrestně zatajit?

Tím ovšem mezery v legislativě nekončí. O některých přísadách výrobce může beztrestně pomlčet. S výjimkou masných výrobků se u potravin nemusí uvádět podíl vody nižší než 5 procent a dovědět se nemusíme ani o vodě použité pro obnovu koncentrovaných složek, což je typické u džusů z koncentrátu. „Co však na obalu musí být výrazně vyznačeno, je případná přítomnost potravinových alergenů – a to včetně takových, které se do výrobku mohou dostat neúmyslně a v naprosto zanedbatelném množství,“ tvrdí hlavní nutriční specialistka Monika Bartolomějová ze sítě výživových poraden NUTRIADAPT.

A už jste četli tohle?  HŘEŠTE KVALITNĚ: Poznáte pravou hořkou čokoládu od té falešné?

Čím kratší etiketa, tím lépe

Kromě výše zmíněných zvláštností, které z etiket nevyčteme nebo se tam v horším případě ani nemusejí objevit, může etiketa obsahovat informace, se kterými si nebudeme vědět rady – například s názvy éček. Pokud neznáte éčka a nechcete se je učit, snažte se vybírat potraviny, které obsahují maximálně tři. Podle Terezy Havrlandové by dokonce potraviny neměly obsahovat žádná éčka, i přidávaný vitamín C už je podle ní krok mimo přirozenou stravu.

Další pomůckou je dívat se na pořadí surovin na etiketě. „Suroviny musí totiž být vedle sebe seřazeny tak, že ta s nejvyšším obsahem v produktu stojí na prvním místě. Když tedy chcete kvalitní smetanovou zmrzlinu, nemůže být na prvním místě voda. Musí tam být smetana nebo mléko,“ doplňuje Monika Bartolomějová.

Pozor na označení natural

Kromě informací na etiketách si všímejte také dalších označení na obalech produktů. „Označení natural nebo přírodní nemá v legislativě žádnou velkou oporu a může znamenat ledacos. Rozhodně to není srovnatelné se slovy BIO nebo EKO, která mohou být užívána jen v případě existence certifikátu,“ upřesňuje Tereza Havrlandová.

A už jste četli tohle?  Co dělá v těle rozpustná a co nerozpustná VLÁKNINA. A vůbec – proč ji POTŘEBUJEME jíst?

Označení natural například nezajistí nulový obsah pesticidů, ba naopak je téměř jisté, že v potravině jsou, protože kdyby nebyly, výrobce by si pořídil BIO certifikát. Stejně tak není nic přírodního na pesticidech, a kdo chce jíst zdravě a hlídat si postavu, měl by se jim vyhýbat. Označení natural maximálně může znamenat, že výrobce nepoužil aditiva při výrobě, ale neříká nic o použitých ingrediencích, které téměř jistě obsahují rezidua pesticidů.