Michelinské hvězdy jsou v gastronomii jako Oscaři v herectví. Snobský titul, který v roce 1900 přinesla nabubřelá Francie, prý dokáže zvýšit prestiž i obrat v oceněném podniku. Zároveň je ale noční můrou mnoha šéfkuchařů. Dění posledních let, kdy cenu odmítají vyhlášené podniky i šéfkuchaři, nasvědčuje, jak obrovský tlak je na držitele vyvíjen. A že přínos ocenění je ve finále menší než těžkosti. Průkopníkem, který do Michelinu hodil vidle a vrátil cenu, byl rebel Marco Pierre White, jeden z největších talentů století…
Když se britský šéfkuchař Marco Pierre White objevil na gastronomické scéně v Londýně, bylo to jako zjevení. Mladý kudrnáč s cigaretou v puse se z Leedsu odstěhoval za kariérou do anglické metropole. Poté, co se učil od mistrů a přecházel za zkušenostmi z podniku do podniku, vsadil vlastní kůži na trh – a dočkal se nevídaného úspěchu. V roce 1987 otevřel první vlastní restauraci Harvey´s a téměř okamžitě získal první michelinskou hvězdu. Druhou si zasloužil již o rok později.
Marcova cesta za slávou pokračovala dál. Přestože se nikdy nevzdával svého pankáčství, rockerství a neučesaného stylu, když mu bylo 32 let a vedl svůj Restaurant Marco Pierre White, stal se historicky nejmladším šéfkuchařem, který dostal od inspektorů třetího Michelina. Jeho rekord se držel celých 18 let, než ho překonal osmadvacetiletý Massimiliano Alajmo.
Přelomové kopačky
Marco Pierre White se postaral o přelom také v tom, že se v roce 1999 svého souhvězdí s klidnou duší vzdal. Důvod? Jak vzpomínal před čtyřmi lety v rozhovoru The Guardian: „Lidi, kteří mi dali michelinské hvězdy, ví o vaření méně než já. Věci, které vám někdo dá, pro vás musí mít nějakou hodnotu. I proto pro mě bylo tak jednoduché se těch hvězd zbavit. Neznamenaly pro mě nic.“
Odmítnuté ocenění nebylo chybou. Jeho kariéra stále stoupala a dnes je pokládán za kmotra moderního vaření. Stal se hvězdou v televizních kulinářských pořadech a v jeho kuchyni se učily talenty jako Gordon Ramsay, Mario Batali, Curtis Stone nebo Shannon Bennett.
Jak se později ukázalo, Marco nebyl jediným rebelem, který se vzpříčil snobskému diktátu moderní gastronomie. Ocenění Michelin postupně vrátilo a vrací několik dalších šéfkuchařů i podniků. Například francouzský guru Sébastien Bras, burgundský šéfkuchař Jérome Brochot nebo také Alain Senderens, který uvedl, že už nebude dál krmit svoje ego. Odmítnutí s časem přibývalo a přibývá i dál. Jak tito rebelové přiznali, začalo se jim poté dýchat a mnohdy i dařit lépe.
Ocenění Michelin možná dokonale zachycuje současnou Francii – pozlátko, nabubřelost, egocentrismus, ale přitom zdrcující napětí a krok před pořádným držkopádem. A asi by bylo načase…
