Srkání, cákání, cinkání, a především blažené vzdychání jsou typické doprovodné znaky food porna jménem ramen. Tahle japonská polévka patří mezi nejpestřejší nudlová jídla na světě. A abychom se v tom neutopili, sestavili jsme rychlého průvodce jejími nejčastějšími druhy.
Rozmanité variace ramenu nemůžete pochopit, dokud nepřijedete do Japonska. V celé zemi je na 51 tisíc ramen restaurací, možná i víc. A chcete slyšet něco bláznivého? Ve všech najdete jen čtyři základní typy vývaru. I tak, je toho hodně, co je o nich potřeba vědět. Pojďme zabřednout!
Miso ramen
Polévka, jejíž základem je miso, fermentovaná pasta ze sójových bobů. Ta ramenu dodává vydatnou, zemitou texturu a chuť. Pokud se ptáte na to, zda si na ní pošmákne i vegan nebo vegetarián, říkáme, že spíš ne. Klasická miso polévka sice patří mezi vegan a vege friendly pokrmy, v krémovém kotli ramenu ale nejčastěji hůlkami vylovíte vepřové, kuřecí nebo rybí maso.
Shio ramen
Shio má mnohem lehčí konzistenci než miso. Ve skutečnosti je to nejlehčí a nejjednodušší chuť ze všech druhů ramenu. Shio znamená v japonštině sůl. Ale bez obav. Na stůl nedostanete jen nějakou slanou vodu s nudlemi. Základem lahodného vývaru jsou přísady jako kuře, ryby, vepřové maso, zelenina a roztodivné koření.
Shoyu ramen
Miska shoyu, to je taková zlatá střední. Jeho základ je tmavší a bohatší než shio ramen, ale lehčí a jemnější než miso ramen. I chuť je něco mezi oběma. Shoyu je japonské slovo pro sójovou omáčku. Mrkněte se, jak se už po staletí tenhle klenot japonské gastronomie vyrábí v Yuase.
Tonkotsu ramen
Tonkotsu je vepřový vývar. Přesněji – vývar z vepřových kostí. Některé restaurace je vyváří i několik nocí, aby z nich dostaly to nejlepší. Textura tonkotsu je krémová, hustá a vydatná. Miska tohohle siláka dává ramen šéfkuchařům prostor se pořádně kreativně vyřádit se vším ostatním.
A co tedy dovnitř?
Nezbytnou ingrediencí jsou pochopitelně nudle. Pšeničné tenké a široké, měkké a tvrdé plus všechno mezi na této škále. To nejpestřejší – přísady. Do průvodce zahrnujeme základní sestavu. Ta se dál může rozrůstat o lokální speciality i kuriozity.
Tamago je středně vařené vejce rozkrojené na polovinu. Tahle položka by neměla chybět v žádném ramenu.
Ajitsuke Tamago je vařené vejce, které je marinované ve směsi sójové omáčky. Proto je hnědé a plné chuti.
Beni shōga je nakládaný zázvor. Obvykle je nakrájen na plátky a má růžovou až červenou barvu.
Chashu je dušené vepřové maso. Většina ramen polévek bude mít v každé misce plátek nebo dva. Není ale problém si doobjednat nášup.
Kamaboko, to jsou ty růžové spletité tvary, které sem tam najdete ve své misce. Jde o zformované kousky mořských plodů.
Menma jsou sušené a fermentované bambusové výhonky.
Moyashi jsou fazolové klíčky. Někteří šéfkuchaři jimi nešetří a stane se, že na hladině své polévky najdete z moyashi celé pohoří.
Negi je jarní cibulka. V ramenu je jí nakrájené na malé kroužky až až.
Ninniku je česnek. A pokud byste ho měli v polévce málo, dostanete ho i jako dochucovadlo extra.
Nori je sušený list mořských řas.
Seabura je vepřové sádlo ve vývaru. Pokud by vám to do bříška klouzalo málo, můžete požádat o přídavek tuku.
